Víra a naděje a co to přesně znamená

Od začátku nemoci jsem se snažila ke svému stavu přistupovat zkoumavě, asi proto, že jsem sama lékařka ( i když většinu své praxe věnuji komplementární medicíně). Taky proto, že mám sklon se nevzdat, něco dělat. Studovala jsem různé aspekty nemoci – a zdraví podle různých směrů. Od začátku bylo pro mě jasné, že to není jen o tom, že na nějakém místě vznikne nádor a ten, pokud to jde, se uřízne a organismus je zase „čistý“.

Již před onemocněním jsem se zabývala homeopatií a komplementární medicínou. Ta v souladu s tradičními, předvědeckými postupy vidí tělo (a mysl) jako jeden celek a vznik nemoci přisuzuje většinou nějakému druhu nerovnováhy. Která má často psychické kořeny.

Vlastně jako úplně první věci jsem si četla příběhy lidí, kteří se z rakoviny vyléčili, a lékařů, kteří mají k léčbě komplexní, nebo holistický, přístup, a psali o vyléčení svých pacientů. Potřebovala jsem v sobě podpořit naději. Diagnóza člověka často srazí k zemi, jako by byl vynesen rozsudek smrti, nad kterým nemáte žádnou kontrolu.

Víra a naděje jsou hrozně důležité. Pokud někdo naprosto věří lékařům a klasické medicíně, je to velká vzpruha a léčící síla a neměl by se v této víře oslabovat. Na druhou stranu je dobré si budovat nějakou vnitřní sílu a samostatnost. Vždy je možné se poradit, požádat o další názor jiného odborníka, kontaktovat pacientskou skupinu, poslechnout si různé názory a zkušenosti. Existují organizace jako Amelie nebo Mamma help, které vám mohou pomoci, zejména v psychosociální oblasti.

A jaké knihy mi tedy pomohly se postavit na nohy a nevzdat to? Například Anita Morjaní a její dva tituly Musela jsem zemřít a Co když je to nebe. Také knihy od Bernieho Siegela. Hlavně Mír, láska a uzdravení.  Dále Carl Simonton: Návrat ke zdraví a Slunce zapadá na východě od Věry Nosálové.

Potřebovala jsem si v hlavě přeprogramovat, že je možné se vyléčit nebo každopádně že je možné nějak žít, kvalitně, nepropadnou pocitu marnosti. Nezpanikařit. Bála jsem se hodně, měla jsem záchvaty paniky, které mě paralyzovaly.

Studium různých doplňkových léčebných postupů mě uklidňovalo.  Zkoumala jsem, jak s rakovinou pracuje homeopatie, jaká jsou doporučení pro stravu, co říká čínská medicína, ajurvéda.

Všechny tyto směry se zhruba shodují na to, že rakovina je zhroucení systému na různých úrovních.

Komplexní přístup uplatňují některé německé kliniky, jejichž služeb jsem později využila.

Jejich postupy nepopíraly klasický medicínský náhled na rakovinu jako nekontrolované množení buněk-což je nádor samotný. Ale reagovaly na stavy organismu, které mají na vznik a růst nádoru podle nich vliv.

Je to třeba překyselení organismu, toxicita, nezdravá střevní flora, nedostatečná hydratace organismu, ale i uvnitř buněk, chronické infekce a přítomnost zánětu v těle, nedostatek některých prvků, špatná výživa, vysoký příjem cukrů, nedostatečné okysličení těla. Také velký a špatně snášený stres a mentální zátěž. V dalších příspěvcích se budu snažit každou z těchto oblastí vysvětlit.

Mix léčby na těchto klinikách zahrnoval nízkodávkové chemoterapie, infuse různých vitamínů, oxygenoterapii, hypertermii, výplachy střev i jiné metody. Vše je doplněno psychoterapií, arteterapií, zdravou výživou a přednáškami o ní, rehabilitací, pohybovým režimem (o tom, proč je tak důležitý pohyb, napíšu jindy). Snaží se zkrátka soustředit na všechny aspekty těla a myslí, fyzickou, emocionální, mentální – i duchovní rovinu.

Napsat komentář

− 7 = 1